Užovka stromová (Zamenis longissimus), dříve užovka Aeskulapova, lidově Eskulap či Eskulapka je nejedovatý druh. Jedná se o hada snad s nejstarší známou evropskou tradicí. Byl zasvěcen řeckému bou lékařství Asklépiovi (latinsky Aeskulapovi) a je zpodobňován na památkách starých více než 2 500 let.
V České republice je užovka stromovákriticky ohroženým druhem dle zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění. Je chráněna i v rámci evropské legislativy a v roce 2008 Ministerstvem životního prostředí (MŽP) byl pro ni přijat záchranný program.
V České republice se druh vyskytuje pouze v Poohří, v Podyjí a v Bílých Karpatech . Zatímco moravské populace jsou tvořeny výběžky celistvého areálu, česká populace v Poohří je od něj vzdálena řádově stovky km, je tedy populací izolovanou. Tato populace je nejsevernější z pěti doposud přežívajících izolovaných populací v Evropě.
Zájmový druh je primárně vázán na údolí řeky Ohře a zaříznutá údolí jejích přítoků. V současné době jsou užovky nalézány podstatně častěji na člověkem vytvořených zídkách, náspech, navigačních a silničních tělesech a málo využívaných staveních (kůlny, chlévy, půdy domů, dřevníky, garáže apod.) než v biotopech přirozeného charakteru (kamenná moře, suťové lesy). Pro místní obyvatele není ani velkým překvapením objevení hada na vysloveně kuriózních místech, např. přímo v posteli, na záchodě či zamotaného v pojistkách. Lidé zde znají užovku stromovou pod lidovým názvem eskulap a jsou na její zdejší raritní výskyt doslova hrdí.
Systematický výzkum stavu a početnosti populace metodou značení a zpětného odchytu probíhal v letech 2005 - 2007 ve spolupráci Fakulty lesnické a environmentální ČZU, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a místních dobrovolníků.
Během výzkumu byla zjištěna celá řada negativních faktorů. Mezi nejvážnější patří změny v krajině způsobené úbytkem hospodaření a jeho přechod od maloplošného způsobu k velkoplošnému. Řada lokalit je dnes téměř neprostupně zarostlá a chybí zde drobné struktury vytvářející členitost krajiny (zídky, meze, kamenné snosy). Dalším vážným ohrožením je stále rostoucí tlak člověka, zejména autoprovoz. S obavou je zjišťován rostoucí vliv nepůvodních predátorů, zejména mýval severní (Procyon lotor) je v Poohří stále častěji pozorován.
Výše uvedené negativní faktory mají za následek velice nápadné smrštění oblasti výskytu na přibližně 8 % původní rozlohy, doložené nálezy z let 1880-1998. Znepokojivým faktem je, že smrštění nabralo závratné rychlosti v posledních deseti letech. Metapopulace se tedy výrazně zmenšila a rozpadla se na několik vzájemně nedostatečně komunikujících izolovaných mikropopulací.
Stále se zhoršující situace užovky stromové v Poohří i v ostatních oblastech výskytu vedla k vypracování záchranného programu, který byl schválen na podzim roku 2008. Cílem záchranného programu je udržet mikropopulace na stávajících místech, zvýšit zde jejich početnost, propojit izolované mikropopulace tzv. spojovacími místy, vytvářet a udržovat stanoviště hadů a jejich líhniště. Druhou etapou bude pokus o návrat hadů do míst, kde již vyhynuli, tedy o zvětšení stávajícího izolovaného areálu v Poohří alespoň částečně. Záchranný program nastoupil právě včas, kdy je hadů v krajině ještě relativně dostatek, aby se veškeré aktivity záchranného programu mohly plně soustředit na péči o biotop, nikoli na péči o druh jako takový.
